Příběh

   Toho odpoledne bylo možné spatřit na břehu dravé říčky, vzdálené asi hodinu cesty od Rhunu, dva muže a ženu. Jakoby na někoho čekali. Nad zemí pokrytou listím se vznášel chladivý mlžný opar z vodních ploch, zatímco se kraj hroužil do ospalého červencového ticha. Rušily je pouze hlasy dvou mužů a jedné ženy, občasné zařehtání překrásných koní, pronikavý křik dovádivé sojky či tok říčky. Všichni tři byli Skurut-haivoé, jejich původ prozrazovalo i charisma. Byla to skupinka dobrodruhů co se poflakovala po okolí. Mág Belfur, válečník Shagat Noah, zlodějka Enigma.

   Shagat Noah seděl na konci mohutného vývratu obrostlého mechem a provázel svou řeč klidnými, avšak výraznými gesty. Na jeho brnění měl namalovaný hrozivý symbol smrti. Jeho velká tmavě černá sekera ležela volně na jeho kolenou. I když vážný, soustředěný výraz tváře a svalnaté tělo svědčily o tom, že už dosáhl středních let, nebylo na něm vidět jediné známky úbytku sil, či dokonce stáří. V pozadí pod velkým, širokým stromem se povalovala Enigma. Zřejmě zažila od ranného mládí hodně útrap. Její pevná a souměrná postava působila především svou štíhlostí, byť prozrazovala sílu, zocelenou neustálým nebezpečím a námahou. Na sobě měla červenou zlodějskou kazajku se žlutými třásněmi, na hlavě letní čapku z kůže. Za opaskem ji trčela krásná bílá dýka, ve které se odrážel svit paprsků slunce. Její kožené boty zdobily pestré Skurut-haiské vzory, zatím co lýtka kryly kamaše, nad koleny připevněné proužky jeleních šlach. Malé oči zlodějky těkaly bystře během řeči kolem, jakoby se snažily najít ukrytou zvěř nebo nenadálého nepřítele. Přes navyklou podezřívavost nebyla její tvář úskočná, naopak z ní v této chvíli vyzařovala poctivost.

   U vedlejšího méně mohutného stromu posedával postarší dlouhovlasý mág Belfur. V jeho plnovousu vyčnívala dýmka, kterou neustále pokuřoval. Člověk sám o sobě velmi posedlý svými schopnostmi, že býval někdy až příliš nemilosrdný. Jeho úmysly se nedali nikdy předpovědět. Posedával ve svém rouchu, na hlavě měl svůj starý potrhaný klobouk, zamyšlen do svých svitků. Mumlal si pro sebe tajemná slova spjatá s černou magii. Nikdo se ho neopovážil zeptat co vlastně ty slova znamenají, už tak z těch slov běhal mráz po zádech. "Zdravím Vás přátelé", ozvalo se z povzdálí. "Murdahu!!!" vykřikl Shagat Noah a vydal se naproti Murdahovi. "Vítej, už na Tebe čekáme, kde jsi byl tak dlouho?", zeptal se.

   Murdah sesedl ze svého zeleného zostricha, opřel se o svou ebenovou hůl, oddechl a povídá:" Omlouvám se Vám, ale náš pán Marghul měl pro mě jeden úkol který jsem musel splnit. Jedu k Vám již celý den bez jídla a pití." Belfur se postavil přistoupil k Murdahovi podal mu svou ruku a pozdravil: "Buď zdráv Murdahu, vyndal ze své brašny vak s vodou a kus chleba." Murdah zasedl nedaleko od Enigmy, sundal své kostěné brnění, hůl odložil vedle sebe, otevřel černou knihu a začal pročítat její listy. Po chvilce knihu zavřel, přimhouřil oči a padl do silné meditace. Jeho smaragdový amulet se rozzářil, meditací nabíral sílu, magickou sílu temného nekromanta. Shagat Noah:"Tak ještě Shaitan a můžeme vyrazit." Enigma:"Ten chodí vždy na čas že?" pronesla Enigma s úsměvem. Slunce bylo na cestě k západu a mezi skupinou se vzmáhal neklid. Vznikla řeč o tom co jim tahle výprava přinese. Hovořili o pokladu, zkušenostech, potyčkách s kdejakýma nepříteli. Stíny se prodlužovaly stále víc a neklid rostl. Snažili se ho sami před sebou skrýt, až se konečně na jižním obzoru objevil jezdec. Byla to zprvu jen černá tečka a čím víc se přibližovala, tím se napětí stávalo tíživějším. Až jim konečně bystré zraky prozradily, že je to ten, koho bez oddechu očekávají. Skupinka povstala a uvítala posledního člena družiny, Chrochtoblaka, Mága zkušeného a nebojácného, jeho vrásčitá tvář prozrazovala ze už má mnoho bitev za sebou. Oblečen ve svém červeném studdetu, přes hruď přehozenou šerpu Starého mága, na nohách lehké boty a v ruce držel hůl, byla to neobyčejná hůl zeleného vzhledu...Enigma:" Brzy ráno vyrazíme, teď už nemá cenu někam jít, v okolí je příliš nebezpečí." Pronesla svým křehkým hlasem. Murdah: "Souhlasím, aspoň budeme připraveni a plni síly na naši cestu." Ranním vzduchem se nesla stará Mordorská píseň a zdálo se, že větve okolních stromů se pohupují v jejím taktu. Kolem Enigmy, která si prozpěvovala na břehu říčky, se míhali drobní ptáci. Slunce právě vyšplhalo na obzor a jeho paprsky se odrážely od hladiny. Vysoko na nebi opisoval kruhy orel, zatímco na břehu opodál se pásli jejich koně a Murdahův zostrich. Skupina se nachystala, snědla část Enigmou ulovené srny, a pomalu vyrazili na svou cestu. Celá družina byla odvázána sama na sebe, neměli rodinu, přátele, nic. Jen sebe. Spoléhali jeden na druhého... To byli oni, Samotáři.

   

   ...tak to bylo před znovuzrozením

Optimalizováno na 1024x768, testováno na Mozilla Firefox 2.0, IE 6.0.